Můj příběh

“Jsem Radka. Vdavkami Stará, leč duší mladá. Se starými věcmi nicméně ráda zacházím, vytvářím z nich předměty k novému užitku, maluju na ně. Od dětství ráda kreslím a ráda se do něčeho pouštím rukama. Moje ilustrace, blahopřání či malby na zeď roky přinášejí radost lidem v mém okolí. Když ke mně přišly moje tři děti, začala jsem tvořit i s nimi a pro ně. Je to koneckonců větší zábava než vařit a uklízet. S dětmi vymýšlíme výtvarné činnosti, upcyklujeme zajímavé předměty, které nám přejdou přes cestu. Pro děti kreslím obrázky. Také vytvářím pomůcky pro jednodušší a zábavnější život v rodině. Třeba magnetický kalendář pro menší děti, které chodí do školky a učí se organizovat svůj čas.”

S tužkou v ruce

Odmalička jsem milovala, když jsem mohla sedět u babiččiných kamen a kreslit. Vymýšlela jsem příběhy, sama si je ilustrovala, psala si deníky. Tužka a papír mne provází celým životem. Moje obrázky přinášejí potěšení známým i neznámým lidem v mém okolí. Za ty roky jsem nakreslila už spoustu obrázků pro radost, svatebních oznámení, blahopřání, komiksů. Ilustrovala jsem učebnice, články v časopisech i knihy. Také jsem pomalovala hodně kusů nábytku, nejroztodivnějších předmětů i několik zdí.

Tvořím s dětmi a pro děti

Dnes mám už děti a tak přibývá obrázků, které se dají využít při práci s nimi. Vymyslela jsem pro ně také magnetický kalendář pro snadnou orientaci v denním režimu a týdenním programu, sadu obrázků na magnetické fólii, s nimiž si můžeme hrát a vzájemně se poznávat. Máme tak doma větší pohodu. S dětmi si líp rozumíme a dokážeme se na věcech domluvit. Děti ví, co ve kterou denní dobu očekávat. Samy navrhují, co se bude dělat a kdy. Taky si píšeme kroniku a lepíme si do ní jízdenky, vstupenky a fotky. Rádi spolu kreslíme nebo třeba vyrábíme městečka ze starých krabic a domečky z kufrů. 

Děs v županu po ránu

Zábava s dětmi a domácí pohoda pro mne není samozřejmostí. Když si vzpomenu na první léta (a hlavně ty zimy, ty předlouhé zimy plné bacilů) svého mateřství, jímá mne děs a hrůza. Unavená matka se potácí neuklizeným bytem, na podlaze se motají dvě téměř mimina. Byla jsem bez šťávy, bez energie, bez chuti cokoli změnit. Ráno nad nutným kafem jsem marně přemýšlela, co budeme dělat dnes a jak ty děti k tomu proboha přimět. Nedokázala jsem vymyslet denní program, dostat z dětí emoce bez frustrovaných scének a naopak vpravit do nich své představy o tom, jak by měl náš den vypadat. Seděla jsem v županu, před sebou to chladnoucí kafe, pod nohama svou mrskající se minismečku a v hlavě otázku: co s těmi tygry budu proboha dnes dělat? A jak je přiměju k tomu, co chci? Můj problém byl zejména systém. Nejsem člověk řádu. Těžko se mi s dětmi pracuje v nějakém režimu. Těžko jim něco vysvětluju. Dost rychle se naštvu a pak ztrácím smysl pro humor. Obávala jsem se, že můj život zůstane chaosem a změtí komunikačních zauzlení. Že už nikdy nebudu dělat, co mne baví. Péče o domácnost sama o sobě mne nenaplňovala a stýskalo se mi po mých oblíbených aktivitách. 

Sama v sobě hrabala, leccos objevila...

A jednou mne to napadlo: co kdybych zkusila jít na to, co neumím, pomocí toho, co mne baví a co umím? Odhodila jsem župan, dopila kafe: no já mám přece ráda kreslení, psaní, čtení, komunikaci… taky přírodu, cestování, psychologii, divadlo, zpívání… Musím hledat radost a energii pro svou rodinu v tom, co dává radost a energii mně. Musím se soustředit na to, co mi jde. Jen tak mohu něco předat dětem.  Jen tak zavládne klid v mé duši a pak i v naší rodině. Uvědomila jsem si také, že jsem vlastně celý život využívala vizuální prvky. Dávala jsem najevo své přátelství ručně kreslenými přáníčky. Kreslila si do deníku. Vytvářela promyšlené didaktické ilustrace do jazykových učebnic a usnadňovala si obrázky svou výuku češtiny jako cizího jazyka. Měnila charakter domovů díky svým dekoracím, obrázkům a malbám. Tak proč tohle všechno nevyužít ve svém vlastním životě s dětmi?

A pomalovala, co se dalo...

Nakonec to šlo. U dětí jsem si postupně potvrdila, jak moc je důležitá dobrá komunikace. K tomu, abychom došli k nějakému cíli, abych je dostala do oblečení a pak do tramvaje, pomáhá i hra a legrácky. I zde lze využít obrázků a vizuálních prvků pro lepší porozumění. Na své cestě k radostnějšímu životu s dětmi jsem sebrala různé tipy, kouzla a triky, o které se s vámi podělím. Začala jsem také využívat různé pomůcky pro lepší systém v našem rodinném životě. Pomalovala jsem zdi a skříně magnetickou a tabulovou barvou. Nakreslila jsem pro nás rodinný kalendář. Vytvořila piktogramy pro denní režim a magnetický kalendář pro denní používání. Díky vizuálním prvkům jsem schopna lépe předat svoje představy dětem. A také jsem se nečekaně o svých dětech dozvěděla zajímavé věci, třeba to, že můj syn se cítí dobře, když si může v klidu kreslit podivuhodná bludiště a sofistikované stroje. Ale dovede i zaznamenávat zajímavé události do naší kroniky, stříhá, lepí, kreslí a dává kronice její tvar. Dcera zase se mnou ráda vyrábí městečka a domečky z krabic, malé světy, kde pak ožijí její panenky. Oba baví připravovat náš týdenní program pomocí magnetů na lednici a jsou klidnější, když ví, co se bude dít.

Co mám pro vás

Rodičům, kteří chtějí mít snazší a zábavnější život se svými dětmi nabízím v článcích na svém blogu tipy v oblasti vizuálních prvků ve výchově a návody na aktivity s dětmi i pro děti. Na mém webu si můžete stáhnout třeba omalovánky, vystřihovánky či podklady k magnetickému kalendáři pro vaše děti.  Zařídím na objenávku tisk mých produktů na magnetickou fólii. Ráda vám nakreslím i obrázek do rámečku, ilustrace pro vaši knihu či vyvedu malbu na zeď. Je pro mne ctí a potěšením, že má vášeň přináší radost i lidem kolem mne.

Matka
Matka
Matka