Matka je krkem, který (nejen) hlavou hýbe. To zní trochu děsivě, co, ale víte, co tím myslím: My matky často neseme na svých bedrech odpovědnost za plánování celé rodiny. Proto vám nabízím autorský diář pro matky – dílo dvou matek v každodenním zápřahu.

Každodenní management

Víme, kdy začíná ve školce keramika, kdy pojede Matýsek na hory, Vendulka na puťák se skautem. Víme, kdy má teta Bedřiška narozeniny a kdy má manžel sraz se spolužáky ze základky po třiceti letech. Taky víme, kdy se musí zaplatit obědy v jídelně a kdy je ve školce vánoční besídka. A to všechno si musíme někam psát. Někdy to neděláme, ale pak máme pocit, že nám hlava pod tíhou všech těch „musím“ a „měla bych“ praskne. Diář je ideální místo, kam si odložit ty úkoly a starosti. On to za nás nikdo sice neudělá, ale z diáře nám to neuteče a až bude čas, odškrtáme si to či ono přímo v diáři.

Když se to neudělá, je to vidět, když se to udělá, vidět to není – co to je?

Zároveň si často děláme v hlavě či na maličké trapné papírky seznamy těch každodenních „vopruzů“, umýt koupelnu a záchod, vyprat ručníky, vytřídit pytle s darovaným oblečením, najít moly ve špajzu, zpracovat jablka ze zahrady. To snad ani nestojí za zaznamenávání, říkáte si. Ale ano, stojí, za prvé byste mohly zapomenout na některou z těch věcí, za druhé byste mohly žít v nevědomí, kolik toho vlastně stíháte, za třetí jsou to vaše maličké výkazy práce, kdyby se někdo ptal, „No Marie, co jsi tady vlastně celej den dělala?“

Sentimentální sedimenty

Taky si někdy někam zapisujeme, co řekly naše děti. Že Martínek už umí chodit. Kde jsme byly s manželem na oslavě výročí.

Já jsem v tomhle mistr. Jsem zapisovací maniak už od dětství. Co si nezapíšu, nevím.

Proto jsem navrhla vlastní diář. Se spoluautorkou konceptu Ivetou jsme zjistily, že nám nevyhovují diáře, které jsou na trhu.

Dřív jsem několik svých matkolet používala dobrý diář, ale byl mi malý. Potřebovala jsem si totiž si na každý den napsat nejen schůzky atd., ale i úkoly v domácnosti, kolem dětí – mít to přímo u toho daného dne.

Taky potřebuju mít v diáři prostor, kam psát ty úkoly, co nemusí být hned, ale třeba do týdne, dvou. A samozřejmě chci mít prostor na to, čemu říkám „sentimentální sedimenty“, tj. takový trošičku deník v heslech: co kdo už umí, co které dítě říká, co prožívám.

Tak proto v roce 2020 vznikl ten náš matkodiář. Teď už jedeme druhou rundu. Diář podle našich představ skoro celý rok používám nejen já a Iveta, ale i 200 dalších matek. Osvědčil se. Já sama jsem spokojená velice! Všechno se mi tam vejde a to je báječné.

Jste taky matka grafomanka jako já? Nebo zapomenete všechno, co si nezapíšete? Nebo toho prostě jen máte hodně jako my?

Právě pro vás je tu náš diář pro matky.

Vyzkoušejte ho. Vymyslely jsme ho s Ivetou hlavně pro sebe. A protože jsme obě mámy, a to mámy s mnoha povinnostmi a radostmi, měl by být pro mámy dokonalý.